12. února nás pozvala kapela Epitaf jako jejich předkapelu na koncert v Živanicích. Po příjezdu na akci nás hned zpočátku překvapil lehce flegmatický zvukař, který na naše dotazy reagoval stylem: „ Asi jo, možná, třeba, mě to je jedno, tak já vám to teda nazvučím.“ Nicméně zvuk byl v pořádku.

Co se publika týče, tak náš stále se rozrůstající fanklub nepřijel, protože se účastnil Gympl plesu. Ve 21:00 kdy jsme měli jít na to, bylo na akci neuvěřitelných 6 platících, proto nám pořadatelé start odložili o 15 minut s tím, že lidi ještě přijdou. Čas využil každý posvém. Erbi ďál Kancovi Santa Clause a my ostatní jsme si nevině kopali míčem o zeď s obrazy. Ve 21:15 vylezeme hrdě na pódium. Sál mezitím zaplnili další dva platící.  Oči všech přítomných netrpělivě čekaly co uděláme, ale do sálu stále hraje muzika z přehrávače.

Jenda: Hele on tam není zvukař.
Kosťa: Nevadí, počkáme. (21:15)

21:17 Zvukař pořád nejde a diváci čekají co se bude dít.
21:18 Zvukař pořád nikde.
21:19 Vytváříme na pódiu ďůlek a hrajeme kuličky.
21:22 Zvukař pořád nikde.
21:24 Vyměňujeme si kartičky hokejistů.
21:26 Erbi našel uprostřed pódia čáru a začíná házet.
21:28 Stále stojíme na pódiu jak ňoumové.
21:30 Erbi směnil s kosťou kartičku Pavla Bureho za Patrika Eliáše a směje se: „Ty vosle, jak můžeš někomu dát Bureho, nejcenější kartu.“
21:32 Vyhrávám v čáře kartičku Pavla Bureho.
21:34 Konečně přichází zvukař, ale uprostřed cesty sálem se s někým dává do řeči.

Erbi: Cinco, běž to nazvučit ty nebo ho budu muset zaškrtit.
Já: On se z toho vylíže.

21:36 Zvukař se vítězně uvelebil na místě za mixpultem. Začínáme hrát. Do pařící nálady jsme dostali 4 lidi, což byla vlastně půlka sálu Po pěti písních jsme vystoupení ukončili a vyrazili na ples Gymplu

Cinca